Frustrace potřeb a impulzivní chování

Zrovna dnes jsem přemýšlel o tom jaký má vliv frustrace potřeb na naučení se schopnosti ovládat vlastní impulzy a touhy.

Když mě rodič záměrně omezuje přístup ke sladkostem, tak kdykoliv k nim dostanu neomezený přístup, tak se jich budu snažit sníst bezhlavě co nejvíc, protože teď mám tu jedinou příležitost. Prostě půjdu do toho naplno, abych si toho užil. Později už šance být nemusí.

Takový rodič mě učí impulsivnímu a přehnanému naplňování potřeb.

No a když je pak budu naplňovat impulzivně, juen mu to potvrdí, že se nedokážu kontrolovat a že mě musí dál bránit přístupu ke sladkostem.

A cykl se uzavřel.

Přitom děti se učí zkušeností a po prvních dvou, třech zpráskání se sladkostma do němoty by se naučili je odmítat a jíst je s mírou.

Zdá se, že to tak funguje i v celospo­lečenském měřítku. Třeba zákaz prodeje alkoholu v USA v době prohibice vedl k zvětšení spotřeby alkoholu a k ještě absurdnějšímu chování a spotřebě.

Frustrované touhy si hledají extrémní vyjádření!