Jak najít správného terapeuta?

Alice Millerová píše o procesu hledání psychotera­peuta a jak poznat a vyhnout se nevhodným kandidátům.

Jistě, kdybych věděla o terapeutech kteří by měli dostatek respektu na zodpovězení vašich otázek; byli dostatečně volní na to, aby ukázali své pobouření nad tím, co vám udělali vaši rodiče; byli dostatečně empatičtí, když potřebujete uvolnit vztek hromaděný po desetiletí ve vašem těle; dostatečně moudří, aby vám nekázali o odpouštění, zapomínání, meditaci a pozitivním myšlení; dostatečně upřímní, když se sami cítí vyděšeni vaší minulostí, aby vám nenabízeli prázdná slova jako spiritualita, slova která by nezvyšovala váš celoživotní pocity viny – ráda bych vám dala jejich jména, adresy a telefonní čís­la.

Bohužel je neznám, ale stále ráda doufám, že existují. Nicméně, když je hledám na internetu, nacházím spousty ezoterických a náboženských nabídek, spoustu sebezapření, komerčních zájmů, tradičních pastí, ale nenacházím to co hledám. Z toho důvodu jsem vám dala svůj seznam otázek pro terapeuty, jako nástroj pro vaše vlastní hledání. Pokud vám terapeut odmítne odpovědět na vaše otázky hned na začátku, můžete si být jisti tím, že když se mu vyhnete, ušetříte si spoustu času a peněz. Pokud se budete bát položit otázky ze strachu z vašich rodičů, váš strach může být vysoce pochopitelný. Nicméně, pokusit se o to navzdory strachu může být užitečné, protože vaše otázky jsou důležité a tím, že si dovolíte je položit, můžete jenom vyhrát.

Alice Miller

Toto je seznam otázek, o kterém Alice Millerová píše:

FAQ: Jak najít správného terapeuta?

Vím jak obtížné je najít správného terapeuta, ale přesto si myslím, že je to možné, pokud si uvědomíte co potřebujete. Pokusím se zde zodpovědět několik otázek, které vás mohou povzbudit ke kontrole postoje kandidáta na vašeho terapeuta. Berte prosím tento text jako koncept a neváhejte ho doplnit nebo komentovat.

• Co potřebuji abych překonal své nesnáze?

  Potřebujete empatického, upřímného člověka, který by vám pomohl brát zkušenost uloženou ve vašem těle vážně. Člověka, který dokázal svou vlastní zkušenost brát vážně, protože i on měl to štěstí a nalezl tutéž pomoc, kterou hledáte i vy.

• Jak poznám, že je terapeut právě takový?

  Kladením mnoha otázek.

• Tato představa mě děsí. Proč se neodvažuji pokládat otázky?

  V dětství jste pravděpodobně byl trestán za pokládání otázek, protože měly schopnost otřást pozicí moci vašich rodičů. Vaše otázky byly často ignorovány, nebo jste dostávali místo pravdivých odpovědí lži. To bylo velmi bolestivé. Nyní se bojíte, že se to může stát znovu. Může se stát, že nebudete pochopeni, nebo že vaše otázky vyvolají strach a spustí obranné mechanismy terapeuta, ale už nejste bezmocné dítě, bez jakýchkoliv možností. Můžete odejít a hledat jiného terapeuta. Dítě odejít nemohlo a proto se pokusilo změnit své rodiče. Někteří lidé se o to pokouší (symbolicky) celý svůj život. Jako dospělý člověk máte mnoho jiných možností. S podporou fóra můžete rozpoznat lži, černou pedagogii a obrany. Pouze musíte brát vážně to co slyšíte, nepopírat svoje rozpaky a nedoufat, že budete schopni změnit terapeuta (rodiče) později. Nebudete toho schopni. On sám potřebuje terapii a to by neměla být vaše práce do té doby dokud vy platíte honorář.

• Kvůli své nedůvěře se cítím provinile. Dokud nedokáži důvěřovat, nikdy nenalezenu to co je pro mě dobré.

  Vaše nedůvěra má svoji minulost a vaše potřeba po zvláštním pochopení také. Váš opatrovník si vaši důvěru nezasloužil a dítě to velmi silně cítilo, protože jeho tělo znalo pravdu. Nemohlo si vybudovat důvěru. Nyní věřte signálům svého těla, je to umlčené dítě, které k vám promlouvá, které začíná mluvit a potřebuje vaše odhodlání vnímat a přijímat pravdu. Pokud se necítíte dobře s terapeutem, berte vaše pocity vážně, nesnažte se je odstrčit, snažte se je pochopit. Jakmile se budete cítit někým skutečně pochopení, vaše tělo vám to dá okamžitě a velmi jasně najevo. Bude relaxované, bez nutnosti jakýchkoliv speciálních cvičení.

• Co riskuji pokládáním otázek již od začátku terapie?

  Nic. Můžete jenom získat. Pokud je odpověď nepřátelská, nebo velmi povrchní, nebo defensivní, pak tím, že odejdete ušetříte spoustu času a peněz. Na druhou stranu, pokud je odpověď uspokojivá, budete se cítit povzbuzeni k dalšímu pokládání otázek. A měli by jste v něm pokračovat..

• Na co se mohu ptát?

  Na vše co potřebujete vědět. Především se neopomeňte zeptat uchazeče na pozici vašeho terapeuta na jeho vlastní dětství a na zážitky z terapeutic­kého výcviku. Kde získal výcvik? Co mu osobně pomohlo a co naopak ne? Jak se cítí ve vztahu k vlastním zraněním, hovoří volně o tom co bylo špatně, nebo chrání lidi, kteří ho poškodili? Minimalizuje svá zranění? Byl bit jako dítě? Jak hodnotí tuto zkušenost? Je si vědom jejích následků pro pozdější období života, nebo popírá jejich důležitost? Vyhýbá se konfrontaci se svou vlastní bolestí? Pokud umlčuje vlastní bolest, udělá vše pro to, aby umlčel i tu vaši a ne vždy to bude zřejmé.

• Je dobrý signál, že četl „Drama“ od Alice Millerové?

  Nic to o něm neříká. Zeptejte se ho jaké má pocity z knihy „Pro vaše vlastní dobro“ a z dalších mých knih. Také se ho zeptejte na jeho připomínky. Co jemu osobně pomohlo a co ne? Co je podle jeho názoru klíčové pro hojení? Je schopný hlubokých pocitů, nebo preferuje intelektuální analýzu, aby si udržel odstup? Odstup můžete nalézt i u prakti­kantů primární terapie (pozn. překladatele: odkaz můj), kteří vám po léta umožní cítit bezmocné dítě, aby vám mohli „pomoci,“ ale sami nejsou schopni cítit na hlubší úrovni. Nakonec můžete skončit závislí na takovém terapeutovi, na pocitech bezmoci a nezměnitelném vzteku k rodičům, bez toho aby jste se dokázali uvolnit pro to co potřebujete vy. Dobrý terapeut vám musí pomoci objevit a naplnit vaše vlastní potřeby, tak dlouho přehlížené, potřeby volného vyjádření, pochopení, respektu a potřebu být brán vážně. Když začnete vyhledávat naplnění vlastních potřeb a ochranu dítěte, vztek a nenávist vás opustí, vytratí se. Tyto pocity jsou výstražným signálem, signálem že opakujete rodičovské zanedbávání a přezírání; nemají terapeutický účinek, který často slýcháme, že mají.

• Nejsem vlezlý, když se tolik ptám?

  Ani v nejmenším. Máte právo být dostatečně informován a terapeut musí mít odvahu, uvědomění a upřímnost aby vám byl schopný vhodně odpovědět. V opačném případě to pro vás není ten správný člověk.

• Nehledám s tímto přístupem neexistující ideál?

  To si nemyslím. Na fóru ourchildho­od.int můžete vidět, že upřímnost, uvědomění, soucit a otevřenost existují. Proč by jste neměli tyto kvality očekávat od vašeho terapeuta?

Alice Miller