Tady je bonbón a ovládej se!

Je vám 5. Jste pozváni do místnosti a usedáte za stůl. Na stole leží vaše oblíbená sladkost. V místnosti není nic co by vás mohlo rozptylovat. Pouze stůl a na něm bonbón a zvonek. Když vydržíte než se vrátí vedoucí experimentu sám, dostanente bonbóny dva. Když zazvoníte, vedoucí přijde a dá vám bonbón jeden.

Vaše rozhodnutí dokáže mimojiné předpovědět jak úspěšní budete o mnoho let později ve škole, jak jste schopni se vypořádávat se stresem a zda máte potíže s udržením pozornosti.

Bonbón? Já se ovládnu takhle…

Proč některé děti i po několika málo minutách čekání vezmou radši jeden bonbón a jiné jsou schopné čekat patnáct minut na bonbóny dva?

Všechny děti v experimentu cítí velkou touhu po objektu svého zájmu, cítí impulz si ho vzít. V tom se neliší. Odlišuje je způsob jak se svojí touhou nakládají.

Některé děti se zaměřují na bonbón, nespouští z něj pozornost, představují si jak je chutný, jak za chvíli budou mít dva… Jiné děti si pobrukují nějakou písničku, pobíhají po místnosti, skrývají se pod stolem, hrají si sami se sebou. Rozptylují se.

Jistě tušíte, že ti, kteří se rozptylovali a nemysleli na bonbón byli schopni oddálit uspokojení své potřeby a získat bonbóny dva. Vzpomeňte si kdy jste měli naposled hlad, ale objevilo se něco co jste museli neodkladně řešit. Pokud to máte podobně jako já, tak jste v ten moment na hlad zapoměli – dostal se z jádra vaší pozornosti – a je možné, že jste si svůj hlad uvědomili znovu až o nějakou tu hodinu později.

Sebeovládání je jak železniční výhybka

Cítíte intenzivněji pocity na které zaměřujete svoji pozornost. Proto, je-li vaším cílem oddálit uspokojení nějaké potřeby, nejlepší taktika je myslet na něco jiného. Sedět, myslet na to jak to bude super a přemáhat se silou vlastní vůle k oddálení uspokojení je cesta k rychlému neúspěchu.

Představte si, že se směrem k přejezdu, na kterém došel nějakému chudákovi benzín, řítí vlak. Postavíte se před vlak a necháte se jím smést, nebo hbitě skočíte k výhbyce a pošlete vlak bezpečným směrem?

Klíčová myšlenka, kterou chci aby jste si odnesli je, že sebeovládání je více než o snaze překonat své pocity a impulzy vůlí o schopnosti zaměřit svou pozornost užitečným směrem.

Když čekám na dva bonbóny, nejužitečnější je zkrátit si těch 15 minut třemi písničkami.

Jenže já už nejsem dítě!

Dospělí mají komplikova­nější problémy. Cítí stres a mají impulz se začít chovat tak, že ve výsledku způsobí ve svých vztazích či sami sobě to samé co rozjetý vlak udělá s automobilem zaparkovaným na železničním přejezdu. Velké bum!

Mohu mít vůli udržet pocity v sobě, nevylévat je na druhé, nekřičet, neobviňovat, nefantazírovat o příšerné budoucnosti, která nikdy nenastane, nevytahovat z minulosti nějaké události bez kontextu a neházet je druhému pod nohy… To je ale vše snaha zastavit vlak vlastním tě­lem.

Vlak je rozjetý. Není třeba ho zastavovat. Stačí pro něj najít bezpečnější trať, vedoucí k lepšímu cí­li.

Jak? S pomocí mapy. Mapa je kreslená shopností uvědomovat si a přemýšlet o vlastním myšlení, impulzech a pocitech. Zatím nejužitečněj­ším přístupem jaký jsem objevil pro rozvoj této kartografické schopnosti je IFS.

Nuže jak konkrétně? :) O tom vám povím někdy příště.